Česká asociace japonské lukostřelby – Kyudo

Raiki – základ vypouštění šípu 

Vypouštění šípu je od počátku do konce provázeno pokornou zdvořilostí, čistou myslí a přímým postojem. Pouze tak je luk a šíp používán s rozmyslem. Pouze pokud byl šíp vypuštěn s rozmyslem, je možné mluvit o zásahu. Pouze pak je možné očekávat přiblížení ke ctnostnému jednání.

Vypouštění šípu je cestou k dokonalosti. Vypouštění šípu vyžaduje pravdivost. Teprve po dosažení pravdivosti může být vypuštěn šíp. Když šíp nezasáhne cíl, nelze vinit vítěze. Naopak. Příčinu je nutné hledat v sobě.

(Konfucius)


Kyudo – cesta luku

Kyudo znamená v japonštině „cesta luku“ a vyvinulo se, stejně jako ostatní bojová umění, z původního bojového umění Kyujitsu přibližně v období Meidži. Po druhé světové válce bylo zakázáno mimo jiné proto, že je velice silně spjato s původním japonským náboženstvím – šintoizmem. Luku a šípu se dosud používá při mnoha šintoistických, především očistných rituálech. Luk měl samozřejmě velice důležitou funkci i ve válečnictví, stál dokonce přímo u zrodu samurajů, neboť byl původně jejich jedinou zbraní. Obnovené kyudo vzniklo kombinací dvou tradičních škol (Ogasawara a Heki). V Japonsku je nejrozšířenější právě v této moderní formě, která zachovává staré principy a dá se říci, že je esencí těch nejlepších prvků starých škol. Klade důraz na obřadní charakter použití luku a v moderní době prostřednictvím luku bojuje člověk pouze sám se sebou.

Fyzicky kyudo spočívá ve zdokonalování se v osmi katách, ze kterých se skládá výstřel – 
ašibumi, dózukuri, yugamae, učiokoši, hikiwake, kai, hanare, zanšin
 a hlavní poučkou je: „Správně vystřelený šíp vždy zasáhne střed terče. To, že se šíp zabodl do středu terče ale ještě neznamená, že byl správně vystřelen.“

V Evropě je znám především duchovní rozměr kyudo, který zprostředkoval na začátku 20. století německý filozof Eugen Herigel. Kyudo studoval přímo v Japonsku jako jeden z prvních Evropanů a jeho prostřednictvím chtěl proniknout k základům zenového buddhizmu

Kromě formování postavy nabízí kyudo hloubavým osobám také cestu ke stavu blízkému vyprázdněné mysli, protože po zvládnutí základních forem se vypouštění šípu uskutečňuje zcela nezávisle na vůli střelce.

Chtěli byste se do studia kyuda pustit?
Ještě si přečtěte tyto řádky.


Inspirace z Tao Te Ting

Jeden z mých oblíbených citátů z této knihy zní v překladu Berty Krebsové:

„Tak ztrácí-li se tao – nastupuje ctnost,
ztrácí-li se ctnost – nastupuje lidumilnost,
ztrácí-li se lidumilnost – nastupuje spravedlnost,
ztrácí-li se spravedlnost – nastupuje obřadnost.“

V Králově překladu Sebraných spisů mistra Zhuanga je posloupnost tao – síla – humanita – etiketa. Nechci se pokoušet o přímou aplikaci, rád bych zde pouze poskytl prostor k zamyšlení. Každý z těchto stupňů je považován za vrchol lidskosti, ale při bližším pohledu jsou to pouze ústupky při neschopnosti dosažení jediného vrcholného a přirozeného stavu. V kyudu je také možné se snažit o dokonalost výstřelu či se spokojit jen s nějakým kompromisem jako je střílení za použití síly, přílišný důraz na obřadnost, a tak dále. I samotné uvědomění si těchto „stupňů“ může pomoci při hledání dalších cílů.