Podzimní workshop ve Varšavě 2014

Poslední říjnový víkend byl pro polské kyudo slavnostní. Letos uplynulo 15 let od chvíle, kdy pod názvem Tametomo vznikla v Polsku první skupina zabývající se střelbou z japonského luku. Stěžejním bodem víkendového programu byl dvoudenní mezinárodní workshop pod vedením Lilo Reinhardt (Renshi, 6. Dan), který se konal ve sportovní hale Centra Edukacji i Sportu v Mysiadle pod hlavičkou Polskiego Stowarzyszenia Kyudo.

01

Po celonoční cestě lůžkovým vlakem mě ráno na varšavském centrálním nádraží vyzvedli Michal s Krzyskem (pro pamětníky – oba nás před dvěma lety přijeli podpořit na naši tóšiyu a shodou okolností i oba stáli u zrodu skupiny Tametomo) a společně jsme se přesunuli na periferii Varšavy do haly v Mysiadle. Moderní vzdělávací a sportovní centrum nedaleko letiště je v mnohém podobné nám známému areálu v Neveklově. Pro pořádání podobných akcí je jako stvořené. Závidím varšavské skupině jejich pravidelné čtyřhodinové nedělní tréninky právě v této hale. Při průměrné účasti minimálně 10 střelců sestavují bez problému dvě kompletní tači  (skupiny po pěti střelcích) a pravidelná praxe je na jejich provedení taihai (střelba ve skupinách) více než patrná. Dopoledne proběhlo ve znamení nápaditých ukázek střelby z luku pro příchozí zvědavce i vážnější zájemce kombinovaných s volnou střelbou na mato (terč ve vzdálenosti 28 m) pro účastníky semináře.

Vlastní seminář začal přesně v poledne. Překvapením (a nejen pro mě) byla skutečnost, že sensei Lilo Reinhardt není muž, ale velmi sympatická žena, která žije v Mnichově a kyudu se věnuje již 32 let. Seminář byl zaměřený především na procvičování taihaia zúčastnilo se jej téměř 30 střelců, což dalo dohromady téměř šest kompletních tači (poslední z nich tvořili střelci v kimonu). V průběhu obou dnů došlo také na nácviky řešení shitsu (chyb) a individuální střelbu pod dohledem Lilo. Dojo bylo postavené pouze pro střelbu na šest mato bez prostoru pro makiwary. Zdánlivá nevýhoda byla jistě přínosem pro střelce, kteří měli minimální zkušenosti s taihai. V případě postavených makiwar by někteří z nich pravděpodobně dva dny stříleli pouze tam a navíc s omezenou možností být pod kontrolou senseie, což bylo na celém semináři asi to nejdůležitější. Byli sice vrženi doslova do vody, ale myslím, že se z nich nikdo neutopil a ani nelitoval.

Po skončení sobotní části jsme se přesunuli do Budoja (http://www.budojo.pl/), kde program pokračoval poslechem koncertu orientální hudby kombinovaného s předčítáním úryvků z díla libanonského spisovatele a malíře Chalíla Džibrána. Atmosféra byla více než sváteční, umocněná geniem loci místa, které k mému úžasu bylo ještě před několika lety opravárenskou dílnou místních dopravních podniků. I zde probíhají tréninky místních střelců denně každý večer hodinu před dvěma makiwarami… Po skončení koncertu jsme zůstali hosty Budoja u čaje, piva, cideru, diskuzí o kyudu a nejen o něm. Spát se šlo opravdu pozdě, naštěstí byla noc o hodinu delší a tak jsme na nedělní část semináře dorazili relativně čerství.

Co dodat? Perfektní organizace, přátelské a uvolněné prostředí, přitom i dostatek prostoru k soustředění. Výborný sensei (vlastně výborná) podpořená přítomností dalších zkušených kyudoka (Michala, Janusze, obou Witků, Krzyska a dalších). Škoda, že nás nemohlo vyrazit víc.

 

Pavel, listopad 2014

 

A pod čarou ještě pozoruhodný (a pro mě velmi aktuální) citát z myšlenek Chalíla Džibrána, které během sobotního večera rovněž zazněly:

Vaše děti nejsou vašimi dětmi. Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém. Přicházejí skrze vás, ale ne od vás. A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří.

Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky, neboť ony mají své vlastní myšlenky.

Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším, neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech.

Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě. Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.

Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy. Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná vás svou silou, aby jeho šípy letěly rychle a daleko. Ať napínání rukou Lučištníka je pro vás radostí. Neboť jak miluje šíp, který letí, tak miluje také luk, který je pevný. 

Příspěvek byl publikován v rubrice Články o kyudo. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.